Kaziměsti by Martin Bečan - Moje malé knihy

pondělí 11. února 2019

Kaziměsti by Martin Bečan


Co byste dělali, kdyby kolem vás projela tajemná tramvaj číslo nula s konečnou stanicí NIKAM? A co kdyby z ničeho nic vykolejila, projela nejbližším domem a jen tak si zmizela? Pokud byste byli zvídaví, nebo prostě jen chtěli zjistit, že nejste blázni, objevili byste část města, kterou nikdo jiný nevidí. Vítejte! Naše první zastávka Tunelice. Nahoru a dolu, jako na horské dráze v Podivnu. Nevystupovat, následují stanice Nesvět, Martyrium, Medovín a další podivnosti. Tyhle místa na mapě nenajdete, jsou totiž NIKDE!

Jo a mimochodem, mám pro vás na začátek jedno upozornění -> nekrmte kanály, prosím!!

                                                                              

                 Autor:                Martin Bečan
                 Žánr:                  YA urban fantasy
                 Počet stran:        256
                 Nakladatelstí:     FRAGMENT 2017
                 Hodnocení DK:   79%



 „Nemůžeš zachránit všechny okolo. Lidi musí žít svoje životy sami. Sami si je musí posrat a sami si je musí napravit. Když budeš žít jen pro ostatní, přijdeš o sebe. Sám si vytvoř vlastní konec, nenechávej ho na ostatních.“


Něco málo o autorovi:


1992
 Vystudoval žurnalistiku a sémiotiku, v současnosti si dělá doktorát z teorie literatury. Napsal a publikoval nepřeberné množství povídek, ve kterých propojuje žánry jako new weird, horor a magický realismus.


Něco málo o knize:


Obálka knihy je vytvořená v duchu celého příběhu. Temná, podivná a dalo by se říct, že tak trochu děsivá. Líbí se mi názvy kapitol, které jsou chytlavé a ve většině knih se již nevyskytují.

„…láska se musí opatrovat, zalévat a hnojit, zrovna jako cesmína, narcisy a tulipány. A skuhrat a stěžovat si na nevlídný svět je přece jenom o maličko jednodušší. Jenže to potom člověk jednoho dne zjistí, že dokáže milovat už jen sám sebe, a tak se žene za přeludem dokonalosti a v zaslepení pošlape všechny květy pod svýma nohama.“


Něco málo příběhu:

Čtveřice kamarádů, Lazar, Cesmín, Parma a Zima, jsou partou mladých studentů, kteří vidí smysl života v popíjení alkoholu, užívání drog a odkládání zodpovědnosti na svatou Jindy. Bez varování se ocitnou uprostřed města, ve kterém žijí a zjišťují, že je plné záhad, o kterých neměli ani tušení. Prší papírové konfety? Jednorožci zabijáci? A co třeba… padající sloni? Jak je libo.
Ale pozor, takové město ve městě je i v tom vašem. Každé má své tajemství. Jenom musíte počkat, až budete hodni vidět. Až si vás vyvolí. Jenže to má jeden velký háček. Vypadá to, jako by tohle kouzelné místo postihla nějaká nemoc. Choroba, která se šíří nezadržitelnou rychlostí a pohlcuje všechno do věčné temnoty. Podaří se Lazarovi zachránit Součtvrtí a pomoct jeho obyvatelům?


Celkové hodnocení:

Tak jo, buďme upřímní. Nejsem si jistá, jestli byli sjetí hlavní hrdinové, já, nebo autor, když to psal. Námět je maximálně originální a nikdy jsem nečetla nic podobného. Jenže tolik zmatku? Příběh obsahuje opravdu všechno, na můj vkus je až nevhodně přeplácaný. Celé je to napsáno opravdu z plných plic. Bičan si nebere servítky a používá dost peprná slova. Jeho fantazie sahá až za okraj lidské představivosti a je zvláštní, kolik odlišností se rozhodl do knihy zapojit. Velké plus za krásně popsané prostředí. Vše je do detailu vysvětleno. Jenže bohužel, se z toho věčného představování okolí stává nemastná, neslaná omáčka a děj (skutek) utek. Možná právě v tomto případě platí, že míň je víc. A konec? Tak ten mě neskutečně zklamal. Myslela jsem, že bude nějaká obrovská gradace, ale všechno se to useklo na pár posledních stránkách.
 Ale co opravdu, ale opravdu na Kaziměstech zbožňuji, jsou hluboké myšlenky (dalo by se říct citáty), které jsem si po celou dobu čtení vypisovala.


 Mínusy:

Jízda je to veliká, ne však pro každého z nás. Naprosto šílené, zvláštní, trochu vtipné, ale i lehce poučné. Mě osobně Kaziměsti nijak neoslnily, přesto doufám, že autor vydá další knihu, které budu moct dát znovu šanci.
 Je to letos asi jediná kniha, kterou jsem opravdu nemohla číst. Nutila jsem se do ní vždycky po kapitole a okolí si už ze mě začínalo dělat srandu, že to nikdy neskončí.  
 Omlouvám se autorovi, ale bohužel, je to tak. Vůbec mi nesedl příběh ani styl psaní.
                            
                                                                              ⭐⭐
Za výtisk děkuji Humbook.cz

zdroj obrázků databazeknih.cz a můj instagram
zdroj životopis databazeknih.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat