Trhlina by Jozef Karika

Je podzim, dny se krátí, blíží se strašidelné období. Kdo by neměl chuť se v tomto čase tak trochu bát?  Pojďte to zkusit s Trhlinou, hororovým románem od Jozefa Kariky. Husí kůže a bubáci pod postelí zaručeni.

             Autor:                 Jozef Karika

             Žánr:                   Horor

             Počet stran:        336

             Nakladatelstí:     ARGO 2017

             Hodnocení DK:   82%

 „Zvědavost zvítězila; kdyby člověk nebyl zvědavý, ušetřil by si většinu problémů. Přinejmenším já určitě. Jenomže tehdy jsem nemohl vědět, kam mě objev zavede. Kdybych to třeba jen tušil, zabouchl bych dvířka, zamkl je aspoň na dva západy, odhodil klíč někam do sutin a upaloval z vily jako o život.“

Něco málo o autorovi:

1978

 Slovenský publicista a spisovatel, který vystudoval historii a filozofii na Univerzitě Mateja Bela v Banskej Bystrici. V současné době pracuje jako historik – kurátor a televizní redaktor. Získal spoustu ocenění např. Cenu literárního fondu za publicistiku. Napsal více než 15 knih, mezi nejoblíbenější patří právě hororová Trhlina.

Něco málo o knize:

Kniha je napsána ve stylu dokumentu, zároveň hororového románu vyprávěného hlavní postavou Igorem, doplněna o spoustu informací a autorových komentářů. Námět na knihu přišel po dokončení Karikova díla Strach, kdy se mu ozval jeden čtenář a nabídl, že mu poví děsivý příběh, jenž se doopravdy stal, když se začal zajímat o nevysvětlitelné mizení osob na pohoří Tríbeč. Legenda, záměrná mystifikace, nebo děsivá skutečnost?

 „Občas zatneš zuby, přemůžeš se a vlezeš do nějaké šílenosti. Akorát že čím déle v ní zůstáváš, tím hůře to neseš.“

Něco málo příběhu:

Absolvent vysoké školy a bloger hledající zaměstnání Igor, se díky brigádě dostává do starého, chátrajícího ústavu pro duševně choré, v němž nalézá tajemný trezor. Jeho zvědavost je obrovská a když souhrou náhod objevuje klíč, ještě netuší, jaké šílené věci ho budou v následujících měsících čekat. Uvnitř jsou lékařské spisy a nahrávky z roku 1939, obsahující informace o jistém Walterovi Fischerovi, který záhadně zmizel na slovenském pohoří Tríbeč. Všechno ale ukazuje, že se i po několika měsících našel. Dezorientovaný, poraněný a ve velmi špatném duševním stavu. Tyto záznamy spouští Igorovu honbu za senzací, díky níž se seznamuje s dalšími samozvanými „záhadology“ Davidem a Andrejem. Přichází tedy s nápadem,využít je k vytvoření článku na blog a začíná oba pomocí lsti zapojovat do svého plánu. Všichni tři se společně s Igorovou přítelkyní Miou vydávají vyřešit záhadu přímo na místo.

   

 V tuhle chvíli už nejspíš všichni tušíte, že dobře to určitě dopadnout nemohlo.

Celkové hodnocení:

Karika píše jednoduchým, zato velice poutavým jazykem. Žádné kudrlinky, žádné složitosti, žádné dlouhé věty. Styl psaní vás totálně vtáhne do děje. Je směrovaný přímo ke čtenáři, tzn. jako by vypravěč seděl naproti a vedl s vámi sáhodlouhou diskuzi. Čte se to dobře a stránky rychle odsýpají, škoda jen, že to působí tak nějak osekaně. Každá druhá věta vyzní, jako by měla na konci nějakou zarážku, což působí hrozně tvrdě a nuceně.

 Dokonce jsem zkoušela číst Trhlinu v originále (bláhově jsem si myslela, že z toho budu mít lepší zážitek), jelikož se u nás slovensky mluvilo a část rodiny pořád žije v Bratislavě. Takže by to pro mě neměl být žádný problém, ne? Jak jsem se mýlila, holka hloupá. Ukázalo se totiž, že se nedokážu soustředit, vyhledávám neznalá některých slov (a že jich bylo) nápovědu na Googlu a to mě od příběhu hodně distancuje. Raději jsem tedy zvolila českou variantu a musela jsem se smířit s faktem, že už nemám jediný důvod přestat a nenápadně se věnovat překladači. A tak jsem začala číst. Plna očekávání, s dekou pod nosem, rozsvíceným celým bytem a věř tomu nebo ne, s rybičkou na dohled (kdo ví co to je, nejspíš se mi teď pěkně vysmívá). Protože já – největší strašpytel pod sluncem jsem se rozhodla bát.

 Začátek knihy mě dostal. Prvorepublikový blázinec ze třicátých let minulého století, tajemný trezor, a ještě tajemnější pacient. To je ale všechno. Potom je to samé vysvětlování, hledání důkazů, objasňování faktů. Upřímně, i když jsou nejspíš záznamy o zmizení všech osob pravdivé, možná k nim nemuselo být tolik informací. Nevím, jestli šlo jenom o natahování děje, nebo bylo autorovým záměrem vylíčit to opravdu dopodrobna, ale za mě, kdybych toho chtěla vědět víc, nejspíš bych si to sama později vyhledala jinde. Zvrat a útěk z nudy přichází přibližně osmdesát stran před koncem. To už je pořádná jízda. A já jsem se bála! A představovala si sama sebe neslyšící, bez bot, pronásledovanou světly a hnanou strachem po nejhustším lese. Určitě nemusím zdůrazňovat, že to bylo monstrózní a příšerně děsivé.

 V závěru chci jenom dodat, že jestli je tenhle příběh postavený na pravdě a jestli někde opravdu existuje někdo, kdo tohle všechno zažil, tak nechci, a to jako opravdu nikdy nechci jet na Tríbeč. Ne, já vlastně nechci jet ani do obyčejného lesíku u nás na Vysočině.

 Děkuju pěkně pane Karika.

 Mínusy:

Styl psaní je poutavý, ale občas působí tvrdě a neosobně. Uvítala bych větší množství rozhovorů mezi postavami.  

                                                                          ⭐⭐⭐⭐⭐


zdroj obrázků databazeknih.cz 

zdroj životopis  databazeknih.cz