Prokletý trůn by Joelle Charbonneau

Novinka fantasy žánru od oblíbené autorky Univerzity výjimečných je již pár dní v prodeji. Stojí tato kniha opravdu za přečtení?

   Autor:                 Joelle Charbonneau

   Žánr:                   YA fantasy

   Počet stran:        280

   Nakladatelstí:     FRAGMENT 2018

   Hodnocení DK:   40 % - 1x hodnoceno pouze mnou

 „Toho dne, kdy se Carys s Andreasem narodili, prorok předpověděl, že královna porodí dvě děti v ten samý den a v tu samou hodinu. Jedno bude čistého ducha. Ale to druhé bude prokleté. Prorok Kheldin byl přesvědčen, že pokud tomu prokletému bude dovoleno žít a růst, poroste s ním i ona kletba, jež nakonec zachvátí celé království, a světla Edenu navždy pohasnou.“

Něco málo o autorovi:

1974

 Americká spisovatelka, jenž má na svém kontě velice úspěšnou dystopickou trilogii Univerzita výjimečných. Získala celosvětovou slávu a spoustu knižních ocenění. Ještě, než začala psát, věnovala se Charbonneau opeře a muzikálu. Ve svém volném čase stále vyučuje zpěv. Její další oblíbenou knihou je Stačí jen chtít, která se věnuje nebezpečí sociálních sítí.

  

Něco málo o knize:

Prokletý trůn je první knihou ze série, která se dočkala českého překladu. Můžeme se těšit ještě na minimálně jeden hlavní díl a dva dodatky.

 V zahraničí vyšlo :  
 Eden Conquered (Dobytý Eden) - 2. díl
 Forbidden Fruit (Zakázané ovoce) - Dodatek z nového pohledu zloděje Graylema 

 Into the Garden (Do zahrady) - Dodatek z pohledu královny Beatrice, před bojem o trůn 

                                                                                                                                                          

  „Buďte opatrná Vaše Výsosti. V Edenu někdo rozehrál víc než jednu hru. A pokud nevyhrajete všechny, mohlo by se vám stát, že budete z hrací desky odstraněna.“

Něco málo příběhu:

Království Eden s dominujícím Větrným palácem, také přezdívaným jako Bílý, má oproti ostatním jednu velikou výhodu. Na jeho území jsou vybudovány větrné mlýny, jenž dodávají do celého království elektrický proud a tím chrání všechny jeho obyvatele. Pokud jeho světla zhasnou, rozhostí se panika a je zřejmé, že nebezpečí není daleko.

 Hlavními panovníky v celé říše jsou král Ulron s manželkou Beatrice, kteří společně zplodili tři děti. Micaha a dvojčata Carys a Andrease. Protože král již stárne a v brzké době už nebude schopen zasednou na trůn, pomalu začíná připravovat svého nejstaršího syna na korunovaci. To se ale rychle mění. Při cestě domů z inspekce jižní fronty, jsou Ulron i Micah za záhadných okolností zavražděni. I přes to, že s sebou mají celou gardu vojáků je dokázal pachatel zabít bodnutím do krku, do jediného místa, které nekryje brnění. Z pravděpodobného přepadení se navrací pouze pět přeživších. Ti jsou odvedeni do cel, kde čekají na vyslechnutí. Na druhý den je však strážní nacházejí mrtvé. Nezůstávají tedy žádní svědci této nešťastné události a království je proto nuceno neodkladně jednat. Budoucí královna Beatrice musí díky svému psychickému stavu odmítnout korunu, a právě tady to všechno začíná.

 Jediní, kteří mohou Eden zachránit před spáry cizích uchvatitelů, jsou poslední žijící potomci krále Ulrona, Carys a Andreas. Jenže jelikož jsou dvojčata a nikdo nedokáže určit kdo z nich se narodil dřív a je tedy starší a právoplatnější následník trůnu, sestaví Rada Edenu podle zákonů sérii zkoušek. V těch se má ukázat, který z nárokujících dokáže nejlépe zachovat sedm ctností (pokora, síla, trpělivost, počestnost, ukázněnost, milosrdenství, vytrvalost) potřebných k vládnutí a odolávat pokušení jež s povýšením souvisejí.

 Kterému z dvojčat je předurčeno stát se vladařem? Budou stát sourozenci i během bojů bok po boku jako přátelé, nebo se z nich stanou rivalové a postaví se každý na jinou stranu?

Lsti, intriky, nenávist a zloba, čekají na každého…

Celkové hodnocení:

Ze začátku jsem byla hodně zmatená. Vůbec jsem se nevyznala, v jakém časovém období a světě se vlastně nacházíme. Jednalo se pravděpodobně o minulost, z dob králů, kteří měli malou vymoženost v podobě elektriky. Občas se objevovaly zmínky o záhadné hibernaci ještě záhadnějších tvorů, kteří se nazývají Žarlisti, a i když je nikdo nikdy neviděl, měli by žít v horách blízko Větrného paláce. Celou dobu tento příběh nemá s fantasy nic společného. Připomíná to spíše historický román pro mladé s pár náznaky jakési magie. Naštěstí se to na konci zlomí, Žarlisti vylezou ze svých hibernačních nor a stávají se tak jediným znakem odkazujícím k žánru pod kterým je tato kniha vedena. Tak dobře, asi to vypadá, že se tu najde i nějaký ten sci-fi kousek.

 Velké plus za to, že se zde objevují hned dva hlavní hrdinové, a to ne ve vztahu, jak jsme zvyklí z ostatních, podobných YA fantasy knih. Tedy ne jako kamarádi – později milenci, ale nýbrž jako sourozenci, kteří se mají rádi, ale díky bohu – nemohou se do sebe zamilovat. Další klišé bych už asi nezvládla. A tak jsem to brala jako pozitivum a myslela si, že se konečně našla jedna YA série, která není založena na milostném trojúhelníku. No, ale nakonec mě posledních pár stran vyvedlo z omylu a vypadá to, že v dalším díle nás to nevyhnutelně čeká. Se kterou postavou, to už vám však neprozradím, budete si to muset přečíst.

 Prokletý trůn je docela čtivý, ale na příběhu hodně ztrácí. Ve velkém množství žánrově podobných knih vůbec v ničem nevyniká. Postavy jsou nepříjemné, hloupé a sebestředné, takže mi žádná z nich během čtení nebyla sympatická.

 

Mínusy:

Hodně mě zklamal překlad názvu knihy, protože s Prokletým trůnem nemá rozhodně nic společného. Takový Rozpolcený Eden, nebo alespoň Rozpolcené, či Rozdělené království by podle mě bylo mnohem přijatelnější, především kvůli anglickému názvu a ději. Prokletý přeci nebyl trůn, ale jenom jeden ze dvou hlavních hrdinů. Ach jo. Jak už jsem psala v hodnocení, další nedostatečnou je pro mě celková zmatenost děje. Do teď vlastně nechápu, v jakém čase se tento příběh odehrává. Také neúplné vykreslení postav, okolí království a světa. Souboje byly extrémně nudné, žádná akce, nulový náboj. S fantasy má tento příběh jedinou spojitost, a to pouze na konci, kdy se objevují nadpřirozené bytosti v jednom souboji. Jinak nic. Žádná magie, žádné prvky fantasy. Ani svým stylem psaní mě paní Charbonneau neoslnila a nemám tedy v plánu věnovat se jejím knihám i v budoucnu.

Vždycky mě to strašně mrzí, když mě nějaká kniha takto zklame, protože se mi to stává výjimečně a nemám moc zkušeností ve vyjadřování se o knihách v negativním slova smyslu. Nechci, aby si někdo z mého názoru vzal pouze to, že se mi to nelíbilo a neměl by to číst. To určitě ne. Jsem vděčná, že jsem se k tomuto příběhu dostala, přece jenom už mi není náct, proto je hodně těžké tyto příběhy hodnotit objektivně. Tuším, že moje například patnáctileté já, by to milovalo. Ráda si díky novým příležitostem vytříbím vkus a poznám i něco jiného, i když mi to třeba nesedne. To ovšem neznamená, že to nebude dobré zase pro vás. Prokletý trůn má i své plusy, pro které stojí za to, po něm sáhnout.

                                                                                  ⭐⭐

Za recenzní výtisk děkuji Humbook.cz

zdroj obrázků databazeknih.cz a můj instagram
zdroj životopis databazeknih.cz